Plzeňský deník: Americký veterán Joseph Thurmond se vrátil do Klatov. Prožil dojemné chvíle

Pokora, slzy, obdiv, úsměvy, radost a velký zážitek. Tak by se dal popsat čtvrtek 1. května, kdy do Klatov po 81 letech zavítal Joseph Thurmond, stoletý americký veterán 94. pěší divize, který se podílel na osvobození Klatovska. Zažil v Klatovech mnoho dojemných i veselých chvil. Dokonce se dostal na místo, které se teprve chystá na své otevření.
Jakmile na Černé věži odbilo poledne, začal se ke Klatovům blížit vůz, se kterým se byl stoletý veterán podívat na jiných místech Klatovska, která si pamatoval, kde před 81 lety byl. První jeho kroky v Klatovech vedly k radnici, kde byl přivítám místostarostou Václavem Chroustem a Milošem Rynešem z Klubu 3. armády Klatovy a jeho přáteli. Položili květinu k pamětní desce a následovali do obřadní síně radnice. „Přivítali jsme pana Thurmonda, který zde byl v roce 1945. Je to stoletý mladík. Po 81 letech se dostal opět do Klatov a jak říká jeho syn, bylo to jeho velké přání a je rád, že si ho mohl splnit. Já jsem byl sám překvapen, protože ta návštěva původně byla signalizována jako řekněme soukromá, tak lehce utajená, kolik lidí se sešlo. A myslím si, že všichni ti, kteří jsou tady oblečeni v amerických uniformách, udělali panu Thurmondovi radost. Já doufám, že mu budeme moci ukázat malinkou část našeho města. My jsme nikdy nezapomněli na americké vojáky, kteří osvobodili naše město a tento kraj. Nikdy na ně nezapomeneme. A samozřejmě jsme velmi vděční,“ řekl místostarosta Václav Chroust.
Veterán Joseph Thurmond se podepsal do pamětní knihy města a následně se rozhlédl z balkonu na náměstí a zamával, stejně tak jako to v devadesátých letech udělala Shirley Temple-Blacková. Se zaujetím a nadšením se rozhlížel po Klatovech a památkách. „Je to hezká příležitost vrátit se a vidět oblast, kde jsem před tolika lety mohl chvíli pobývat. Opravdu si vážím všech lidí, kteří se o nás tak dobře starají, zatímco jsme tady. Miluji to tady. Děkuji moc,“ řekl s dojetím veterán.
Potěšen byl i jeho syn Michael, který s ním do Klatov zavítal. „Uctili jste mého otce a moc vám za to děkuji. Jsme vděční, že jsme sem mohli přijet. Dnes je den, který si nikdy nemyslel, že se stane, že se někdy bude moci vrátit, ale díky Janu Horskému a několika dalším, kteří nám pomáhali a s námi pracovali, jsme se vrátili. Vidí místa, kde byl, a mnohokrát se mnou jako s dítětem mluvil o Klatovech a dalších městech. I mně se splnil sen, protože jsem tady a obyvatelé města mi vyprávěli úžasné příběhy. Otec je tak vděčný za způsob a poctu, kterou jste mu prokázali. Děkuji vám. Bylo to moc hezké,“ pronesl syn.
Prohlédl si muzeum
Nechybělo fotografování s vojenskými jeepy před kostelem a následně navštívili po obědě některé z klatovských památek. Veterán měl přání, podívat se do hotelu Centrál, který si z doby války pamatoval.
Poté už na něj čekalo přivítání v nově chystaném muzeu, kam se mohl podívat mezi prvními. Byl nadšený ze všech vystavených exponátů, které si se zaujetím prohlížel, některé i vyzkoušel. Celé si ho prošel a občas dokonce odvyprávěl nějakou svoji vzpomínku. Se všemi se ochotně fotil, podepisoval knihy či fotografie na památku. Šlo o silný a dojemný zážitek pro všechny přítomné. Mezi nimi byla i pamětnice Jana Poláková, které na konci války byly tři roky a vzpomínala, jak mezi americkými vojáky běhala. „Je to úžasný zážitek, protože když si vzpomenu, že jsem já jako malá tříletá holka Američany tady vlastně trošku zažila a teď jsem se s odstupem času s jedním setkala, tak je to prostě úžasný, nemám slov. Jsem moc ráda,“ řekla s dojetím Poláková, která si vzpomněla, jak od Američanů jako malá dostávala čokoládu.
Pamětnice byla z veterána překvapená
Dle svých slov byla z veterána překvapená. „Říkala jsem si, že by to mohl už být tedy opravdu starší pán, protože sto let je sto let. Ale překvapil mě tou svou vitalitou a tím zájmem tady o to všechno. Takže překvapil mě mile a byl i milý, když jsme tam spolu seděli. Mám z toho moc pěkný pocit. Byl to krásný zážitek,“ dodala pamětnice.
Splněným snem byl tento den však především pro Miloše Ryneše, který v některých dojemných chvílích neudržel ani slzy. „Joseph Thurmond sloužil u 94. pěší divize. Tady v Klatovech to byla už takzvaně okupační jednotka, takže nepřišel v té první vlně, ale v druhé. Potom se věnoval strážní službě. Nebyl jen tady v Klatovech, ale byl v Sušici, Rabí, okolo Žichovic, Střeleckých Hoštic, Tedražic, až po Český Krumlov. Měli jsme velkou čest přivítat tohoto druhoválečného veterána v Klatovech za účasti Klubu třetí armády v Klatovech a přátel. Moc si vážím toho, že se nám podařilo přivítat Josepha Thurmnoda i zde v Klatovech,“ sdělil Ryneš jehož splněným snem je právě již zmiňované muzeum. „Předpokládám, že na podzim bude otevřeno soukromé muzeum, zrodí se nový projekt, takzvané nové dítě. A v tomhle muzeu byl právě Joe přivítán. Je to první, možná v podstatě poslední žijící druhý válečný veterán, který opravdu tady v Klatovech byl, takže měl to výsostné právo otevřít rádoby expozici se svým synem Michaelem. Prohlídnul si celou expozici, která pravděpodobně podle jeho slov není malá. Jak to komentovali i ostatní, tak expozice se jim moc líbila. Není to jen o americké armádě, jak si může někdo myslet, ale je tady zpracovaná kompletně celá druhoválečná anabáze,“ uvedl Ryneš.
Slzy dojetí mu vyhrkly i u slov, kterými hodnotil setkání se stoletým, usměvavým a neuvěřitelně vitálním veteránem. „Pro mě je to hodně srdeční záležitost a je to splněný sen, protože pro mě tohle hrozně moc znamená. Je to jeden z dnes už mála splněných snů a takové to, proč to člověk dělá. Je to ten hnací motor, který žene toho člověka dál a aby tady něco zůstalo pro ty další generace. Ten odkaz. Tehdy kluci z druhé strany světa šli zachraňovat někoho na druhé straně světa. Nevěděli, do čeho jdou, šli do toho a za tohle my jim jsme vděční a poděkovat jim,“ uzavřel Ryneš.
Nejdojemnějším koncem na rozloučení byl špalír tvořený vojáky, kterým veterán prošel v doprovodu potlesku i slz hostů ke svému autu.
autorka: Daniela Loudová