Fremont Gruss, veterán 97. pěší divize a osvoboditel jihozápadních Čech, slaví 102. narozeniny!

Dnes slaví 102. narozeniny Fremont Gruss, veterán 97. pěší divize, 303. pluk, rota M, který se podílel na osvobození jihozápadních Čech.

Přejeme všechno nejlepší a hlavně hodně zdraví!

Rodák z Annandale prošel za války Německem a Československem, poté byl vyslán do Tichomoří, kde se připravoval na invazi do Japonska, než druhá světová válka v srpnu 1945 skončila.

Nejtěžší boje zažil pouhý měsíc před koncem války v Německu, když se 97. pěší divize při přechodu řeky Sieg dostala pod silnou kulometnou palbou.

„Potom jsem viděl spoustu kamarádů. Všichni leželi nehybně. Většina z nich byla dost zkrvavená,“ vzpomínal Fremont Gruss. „Vím, že spousta těch devatenácti-, dvacetiletých a jednadvacetiletých se už nikdy nevrátila ke svým matkám a otcům. Nikdy se nevrátili domů, aby sdíleli lásku rodiny, měli manželku a děti. Obětovali své životy za vaši svobodu a mou svobodu.“

Fremont Gruss vyrůstal v Annandale jako nejmladší z pěti dětí, z nichž jedno zemřelo v kojeneckém věku.

Jeho otec Albert vlastnil obchod Annandale Mercantile Company na Main Street. Když během Velké hospodářské krize sucho zničilo úrodu, farmáři, kteří tvořili většinu jeho zákazníků, nebyli schopni zaplatit za zboží, které v obchodě nakoupili během roku.

Rodina Grussových přišla o svůj obchod, dům i chatu u jezera Bass Lake a následovalo těžké období, kdy si Gruss vzpomíná, jak sbíral uhlí, které vypadlo z vlaků projíždějících městem, aby mohli topit. Neustále lovil ryby a zvěř, aby zajistil jídlo na stůl.

Gruss, který absolvoval střední školu Annandale High School v roce 1943, byl jedním z dvou kapitánů fotbalového týmu. Annandale opustil po třetím ročníku střední školy, aby pomohl své matce pečovat o její rodiče v Minneapolis.

„Bylo těžké odejít, když tu zůstalo tolik dětí, se kterými jsem vyrůstal už od mateřské školky,“ řekl.

Život v armádě

Krátce po absolvování West High School v Minneapolis byl Gruss povolán do armády a nastoupil na základní výcvik pěchoty v Camp Roberts v Kalifornii. Považoval se za šťastného, že byl přidělen k rotě s kulomety ráže .30 a 81mm.

„Pro mě bylo požehnáním, že jsem nebyl střelec, který se dívá na Němce, ale měl jsem určitou ochranu a větší šanci na přežití,“ řekl.

Tábor se nacházel poblíž pouště, kde panovalo „nesnesitelné horko“, a muži tam každý den cvičili, než se v noci vydali na pochod domů s výstrojí. Každý muž musel dodržovat „vodní disciplínu“ a na konci dne vylít polovinu své čutory na zem, takže pochod domů doprovázely sanitky, které sbíraly vojáky, kteří zkolabovali z vyčerpání horkem a dehydratace.

Jednoho dne nad ním proletěla formace stíhaček P-40, zatímco Gruss pochodoval se svou těžkou výstrojí.

„Viděl jsem, jak se jeden z pilotů dívá dolů, a vzpomínám si, jak jsem si pomyslel: ‚Proč jsem tady já a proč je on tam nahoře?‘“ řekl Gruss se smíchem.

O něco později dostal i on šanci se proletět. Všech 175 mužů z jeho roty mělo možnost podstoupit fyzické a psychické testy, aby se mohli připojit k Armádnímu leteckému sboru. Testy složili pouze Gruss a dva další, a tak nakonec odjel do Kansasu na výcvik.

Jen dva týdny před začátkem leteckého výcviku však armáda usoudila, že pěšáci jsou důležitější, a skupinu leteckých kadetů rozpustila. Gruss, který byl na dovolené doma před návratem k pěchotní jednotce, vyhledal přítele ze své staré jednotky a dozvěděl se, že polovina mužů z té roty zahynula v Nové Guineji.

„Jaké štěstí jsem měl, že mi byl zachráněn život, když jsem šel do školy místo do války, a že jsem přežil, zatímco polovina mých kamarádů zemřela,“ řekl.

97. divize se v únoru 1945 vydala do francouzského Le Harve, přičemž po cestě přečkala bouři i útoky ponorek.

V té době byl Gruss přidělen k motorizované jednotce, kde řídil džíp, který vozil na frontu munici, jídlo a další zásoby.

„Byli jsme v neustálém boji,“ řekl.

Někdy minomety pálily tak rychle, že ve vzduchu bylo 12 granátů, než první dopadl na zem.

Gruss řekl, že mu v boji velmi pomohlo jeho venkovské zázemí a lovecké zkušenosti.

„Mnoho mužů zahynulo, protože nechápali některé základy lovu: pohybovat se pomalu, zůstat nízko, zůstat skrytý, ale být ve střehu,“ řekl Gruss.

Koncem dubna jeho divize překročila hranice do Československa a osvobodila Cheb, ale boje pokračovaly až do posledních okamžiků války. Ve skutečnosti se 97. divizi připisuje, že vystřelila poslední výstřely evropské války.

Jak se Gruss cítil, když byli Němci poraženi?

„Prostě strašně vděčný, že jsem to přežil. V pěchotě víte, že na vás budou každý den střílet a že to někdo schytá,“ řekl. „Pořád myslíte na přežití. Když se ráno probudíte, víte, že se může něco stát, ale nevíte co. Nikdy nemáte úplně klid.“

Řekl, že obzvláště děsivé byly německé 88mm kanóny.

„Měly dostřel dvě míle a trefily by i mouchu,“ řekl.

Japonsko

Porážka Německa znamenala teprve polovinu války a Gruss spolu se zbytkem 97. divize byl vyslán do Tichomoří, aby se připravil na invazi do Japonska. Z ostrova, který sloužil jako výchozí základna, měl Gruss výhled na okolní oceán v okruhu 12 mil, který byl zaplněn invazní flotilou.

„Nemohl jsem uvěřit, že na světě existuje tolik lodí,“ a to byla jen část flotily, řekl.

Po svržení atomových bomb v srpnu se 97. divize vylodila v Japonsku jako součást okupačních sil. Gruss a jeho jednotka byli přiděleni na obrovské letiště asi 75 mil od Tokia, kde bylo soustředěno asi 2 000 letadel k odražení invaze. Kasárna, ve kterých bydleli, byla zamořena všemi a blechami.

„Člověk se nemohl přestat škrábat. Bylo to prostě příšerné,“ řekl.

Nakonec blechám unikl tím, že se kvalifikoval na vojenského policistu. V této funkci měl svobodu cestovat po venkově a všude viděl přípravy, které byly učiněny k odražení invaze.

„Japonsko bylo připraveno bojovat po celá desetiletí,“ řekl. „Po celé zemi byla munice a opevnění a pobřeží připomínalo ementál s dělostřeleckými postaveními. Bylo tedy opravdovým požehnáním, že válka náhle skončila.“

Navzdory obzvláště brutální povaze bojů v Tichomoří Gruss obdivoval japonský lid.

Poté

se Gruss vrátil domů, oženil se a vychoval děti. Působil jako historik pro Legion Post v Excelsioru, pomáhal veteránům sdílet jejich příběhy prostřednictvím rozhovorů na DVD a zorganizoval let skupiny do Washingtonu, D.C., na otevření tamějšího národního památníku druhé světové války.

Řekl, že není nijak zvlášť těžké vzpomínat na své vlastní zážitky, protože se odehrály už tak dávno, ale když každý rok přijde Memorial Day, Gruss pocítí plnou váhu tohoto dne prostřednictvím vzpomínek na své ztracené přátele.

„Žádám každého amerického občana, aby udělal vše, co je v jeho silách … aby vzdal čest a úctu tolika mladým mužům, kteří obětovali své životy,“ řekl.

https://www.annandaleadvocate.com/news/3262/europe-and-japan-gruss-served-in-both-world-war-theaters