Zahájení Slavností svobody nabídlo silné momenty, lidé zaplnili náměstí

Silné momenty prožili v pátek, první den plzeňských oslav osvobození, lidé na náměstí Republiky. Na pódium se před ně postavil devětadevadesátiletý veterán Harry Humason. Ten se do Evropy vrátil vůbec poprvé od roku 1945, kdy do jihozápadních Čech přišel s 5. pěší divizí 3. armády generála Pattona. Spolu s ním na zaplněném náměstí promluvili také vnuk generála Pattona George Patton Waters, syn velitele belgického 17. dělostřeleckého pluku Luc Rensonnet a primátor Plzně Roman Zarzycký.

Před slavnostním zahájením měli diváci možnost zhlédnout přelety historických vojenských letadel s komentářem Miroslava Tomany z Classic Trainers Líně, který zkušeně představil přelétávající Harvardy, Mustanga a Stearmana, z nichž jeden pilotovala žena Jana Soukupová.

Osm bravurních seskoků předvedli parašutisté z Aeroklubu Plzeň Bory. Zcela zaplněné náměstí lidmi vyjma prostoru pro seskok bylo svědkem ve třech vlnách po sobě jdoucích skoků z letounu AN 2, který při výsadku ve výšce jeden tisíc metrů letěl rychlostí zhruba 80-120 kilometrů za hodinu. Výsadkáři se pak nad náměstím Republiky snášeli rychlostí pět metrů za sekundu.

Parašutisté tak připomněli návštěvníkům oslav neopomenutelnou účast, oběti a hrdinství výsadkových vojsk ve II. světové válce.

„Jsem šťastný z toho, že se k vám mohu připojit a společně s vámi oslavovat konec druhé světové války v tomto významném výročí. Vyznávám přísloví: ‚Ve válkách není vítězů, jsou jen poražení.‘ Myslím, že budeme jako lidstvo muset vymyslet nějaký způsob, jak války jednou pro vždy zrušit. Doufám, že se nám to podaří. Jsem dojatý z toho, jakého přijetí se nám na vašich oslavách dostalo,“ řekl zaplněnému náměstí Harry Humason, jenž do armády nastoupil jako dobrovolník v 18. letech a na starost měl obsluhu lehkého kulometu B.A.R.

Do Čech se Humason na konci války dostal na necelý týden, překročit měli tehdy Teplou Vltavu, aby co nejrychleji postupovali k Praze. „Na druhém břehu byly bunkry a připravené německé 88milimetrové kanony a kulomety. Vybavilo se mi to, co jsme zažili předtím v Německu. Tam jsme se blížili k mostu přes řeku, kterou krátce před tím překročili Američané. V řece byly čluny a z nich z vody sbírali padlé vojáky. Měl jsem proto obavu, že i tady může nastat krvavá bitva,“ zavzpomínal. Pak jim prý bylo řečeno, že nemají střílet na německé letadlo. „Ukázalo se, že v něm letí německá delegace na jednání o kapitulaci. A pak válka skončila a my jsme tu řeku nemuseli překročit," dodal. Po nasazení v Evropě se začal připravovat na odjezd do Pacifiku. „Díky tomu, že jsem tam už nemusel odletět, protože Japonsko kapitulovalo, jsem asi zůstal naživu," poznamenal veterán, který po návratu do Ameriky vystudoval vysokou školu a pracoval jako inženýr pro americké námořnictvo.

Dojetí provázelo i slova vnuka generála Pattona. „Když vidím, co se tu odehrává, tak se to opravdu dotýká mého srdce. Doufám, že se budeme v následujících dnech potkávat, moc se na to těším,“ řekl zaplněnému náměstí George Patton Waters.

„Velice, opravdu velice vám děkuji za to, že si připomínáte naše otce. Jsem za to vděčný. Velice děkuji,“ reagoval také Luc Rensonnet.

„Tyto slavnosti jsou opravdu mimořádné. Užívejte si je, program je bohatý, těším se na vás,“ vyzval Plzeňany primátor Roman Zarzycký. Jako dárek předal všem třem hostům spolu s bývalým hokejistou a majitelem plzeňského hokejového klubu Martinem Strakou speciální výroční dres HC Škoda Plzeň, plzeňských indiánů, kteří mají ve znaku hlavu indiána, symbol 2. pěší divize. George Patton Waters dres za bouřlivého potlesku na pódiu rovnou i oblékl.

O hudební program večera se postarala Plzeňská filharmonie s Vojtěchem Dykem. Závěr patřil komponovanému pořadu s názvem z Normandie až do Plzně, který propojil multimediální efekty s historickou technikou v režii Michala Cabana. Živé postavy a děje vstupovaly do filmových projekcí a divadlo a film se vzájemně doplňovaly do audiovizuální historické show.