V pátek 7. října město Plzeň ve spolupráci s partnerským městem Liege a s ambasádou České republiky v Belgii odhalilo v v části pevnosti zvané L’ Enclos des fusillés de Liège pamětní desku věnovanou 17. střeleckému praporu, který se podílel s 3. americkou armádou generála Pattona na osvobození západních Čech a Plzně. Pro město Plzeň je velkou ctí, že mohlo tímto způsem připomenout jeho památku a vzát hold svým osvoboditelům i v těchto dnech.
Slavnostní ceremonie se osobně zúčastnil veterán 17. střeleckého praporu Valére Gustin a syn velitele 17. střeleckého praporu Georgese Rensonneta – Luc Rensonnet.
Belgický 17. střelecký prapor (17e Bataillon de Fusiliers) vstoupil do Československa v květnu 1945 jako součást amerického V. sboru 3. americké armády. Prapor se skládal z dobrovolníků, kteří byli v letech okupace většinou příslušníky belgického protinacistického odboje. Jednotka střeleckého praporu byla ustavena v lednu 1945 v malém městečku Peruwelz v oblasti belgického Liege. 28. dubna byl přeřazen k 3. armádě, společně s 5. armádním sborem. V tomto zařazení se prapor také účastnil osvobození Plzně. Střelecké prapory (Fusiliers battalions) vznikaly na belgickém území po osvobození v září 1944. Od října 1944 do června 1945 vzniklo 57 těchto jednotek (prapory 1-39 a 45-62).
Výcvik, který byl ukončen 6. března 1945, byl veden anglickými instruktory. Jednotka se po ukončení výcviku stala součástí amerických protitankových jednotek, konkrétně 3rd Tank Destroyer Group, která působila u V. sboru 1. americké armády. Proto se také prvním označením praporu stal slavný symbol amerických protitankových jednotek – puma drtící v zubech německý tank. Prapor tvořilo celkem osm stovek mužů. Kromě velitelství a podpůrných jednotek tvořilo prapor pět čet.
Ve stejný den, kdy do Plzně vjela 16. obrněná divize, vstoupila do západočeské metropole přes Bor a Stříbro v odpoledních hodinách také část 17. praporu belgických střelců.
Stejně jako Američany čekalo Belgičany v Plzni bouřlivé přivítání. „… Lidé jásali, plakali, zpívali a my Belgičané, jsme byli hrdi na to, že my, příslušníci malého národa, jsme osvobozovali jiný malý statečný národ. Byli jsme svědky radostných scén. Naši lidé byli strhávání z vozidel a napolo udušeni přívalem polibků. V celém mém životě jsem neviděl tolik radosti najednou. Naši američtí spolubojovníci snad nedovedli tuto situaci pochopit jako my, kteří jsme stejně jako Češi prožili dlouhá léta strašné okupace…“, vzpomínal na vstup do Plzně velitel plukovník Hazard.