George Patton Waters vzpomíná na svého dědu generála Pattona i se vyznává ze své lásky k Plzni. Letos však na Slavnosti svobody přijet nemůže.
„Děkuji za tuto možnost říci DĚKUJI všem, kdo vytváříte Slavnosti svobody,“ uvedl na závěr rozhovoru, který vznikal ve druhé polovině března, George Patton Waters – vnuk generála Pattona, který se svými vojáky 3. americké armády v květnu roku 1945 osvobodil Plzeň. Zároveň se také omluvil, že letos nebude moci na Slavnosti svobody do Plzně přijet, neboť jeho vnuk 7. května promuje na Technologickém institutu Georgijské univerzity. „Je mně moc líto, že nemohu přijet. Slavnosti svobody se staly důležitou součástí mého života. Být s tolika vlastenci z Česka a Ameriky je pro mě vždy velká pocta. Na návrat do Plzně jsem se po pandemii koronaviru moc těšil,“ uvedl George Patton Waters.

Jak jste strávil ony roky, kdy byl život nás všech kvůli pandemii onemocnění covid-19 omezen?
Pandemie doslova změnila svět. Během jejích vrcholů jsem věnoval mnoho hodin čtení a získávání informací o této nemoci. Řadu dnů jsem strávil jen tak v přírodě, kde jsem si užíval klidu bez ruchu nákupních center a sociálních kontaktů. A podstatnou součástí mého života se stal on-line svět, díky němuž jsem udržoval kontakty s mými blízkými a přáteli.

Vzpomenete si na okamžik, kdy jste byl poprvé v Plzni?
V roce 2005 jsem byl pozván americkým velvyslancem do Prahy, abych s ním jel do Plzně jako reprezentant rodiny generála Pattona. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem tuto šanci dostal. A od té doby jsem zamilován do vašeho města, obyvatel i kultury a nejlepšího jídla na světě, které jsem tu měl možnost ochutnat. Překvapila mě laskavost a velkorysost, se kterou lidé vítali mě a mou ženu. Musím přiznat, že město i vesnice v okolí a vlastenecká oddanost obyvatel mi vehnaly slzy do očí. Plzeň se stala mým druhým domovem!

A od té doby jste jezdil do Plzně na Slavnosti svobody každý rok? Co se vám na nich líbí?
Těch pět dní slavností je skvělých stejně jako vděk tolika lidí vyjádřený slovy: THANK YOU AMERICA / DÍKY AMERIKO. Nikde na světě jsem neviděl tak laskavý vztah k americké armádě. Členové military klubů jsou perfektní v každém detailu, jejich vybavení je neuvěřitelné. Úplně jako v letech 1943 až 1945. Vnímám Slavnosti svobody jako setkání těch největších patriotů – Čechů a Američanů společně s Belgičany. Je to setkání ‚Orlů‘ – někteří jsou již starší, někteří mladí, ale pro všechny účastníky jsou připomínkou obětí ‚největší generace‘, díky níž si můžeme v dnešním světě užívat svobody.

Jednou z méně známých akcí, které jsou součástí Slavností svobody, bývá slavnostní vyhlášení udělení čestného stipendia generála Pattona…
Stipendium generála Pattona každý rok oceňuje výjimečné studenty. Možnost vyzdvihnout kvality každého oceněného a jeho přínos pro komunitu jsou pro rodinu Pattonových velmi obohacující. Tento projekt Nadace Briana LaVioletta, která stipendia spravuje, je důstojnou vzpomínkou na generála Pattona a další členy naší rodiny. Jako zásadní součást toho všeho však vnímám entuziasmus dobrovolníků a lidí v Plzni. Předávání stipendií oceněným studentům, které se koná přímo na náměstí Republiky, mě naplňuje přesvědčením, že toto snažení je velmi dobře přijímáno a oceňováno.

Se svým dědečkem generálem Pattonem jste strávil jen 15 dní svého života. Jak na ně vzpomínáte?
Když mi bylo téměř pět let, můj děda se vrátil z války. V srpnu roku 1945 se setkal s rodinou, aby jí mimo jiné také vyprávěl o odvaze svých mužů během války. Je třeba si uvědomit, že mě a ani žádné jiné vnouče předtím neviděl. Myslím, že když mě spatřil, byl dost překvapený a zvědavý, kdo vlastně jsem. Nesmíme se mu divit, protože jsem pro něj byl velmi malý, zatímco on působil už na první pohled dost drsně. Myslím, že si ani nebyl jistý, jak se jmenuji. Během jeho pobytu u nás jsem měl možnost poznat jeho houževnatost a jeho ‚druhý jazyk‘, který, jak mi matka vysvětlila, používá pouze pro motivaci svých mužů – vojáků. Přivezl i nějaké německé suvenýry, jako zabavenou helmu, pistoli, pušku a vojenské odznaky. Celkově těch 15 společných dnů bylo pro mě požehnáním, protože jsem si uvědomil, co znamená v jeho podání vojenská služba, obětování se a angažovanost. Také jsem pochopil, že muži, kteří sloužili v jeho 3. armádě, byli stejně odvážní jako on. Vždy byl přesvědčen, že vítězství Ameriky je zásluhou mužů a žen sloužících své zemi.

Armáda hraje v životě vaší rodiny asi významnou roli. I váš tatínek byl armádním generálem, vy jste sloužil v námořnictvu. Je pro vás důležitý pocit zodpovědnosti za svou vlast a láska k ní?
Moje odhodlání sloužit začalo už v dětství. Jsem si jistý, že vyrůstat v takové rodině vedlo u všech potomků generála Pattona k rozhodnutí vybrat si službu – někteří na poli vzdělání, náboženství, ale také v armádě a u námořnictva. Já konkrétně jsem chtěl létat u válečného loďstva, ale neprošel jsem testy kvůli zraku. Moje druhá volba byla oblast vojenské elektroniky – vždyť právě v 60. letech minulého století začínala počítačová a elektronická válka. Chtěl jsem být součástí této generace. Můj otec nebyl nadšen z mého výběru sloužit u amerického námořnictva, ale když jsem promoval jako praporčík, zasalutoval mi a řekl památná slova: ‚Dobrá práce, Pate‘. A i já jsem mu poprvé zasalutoval.