Vítejte na stezce, která vás zavede na místa spojená s osvobozením Plzně americkou armádou!
Čekají na vás zajímavé informace, o kterých jste možná dosud nevěděli.

Slavnosti svobody 2021 se vzhledem k situaci spojené s pandemií covid-19 a omezeními ze strany Vlády ČR nemohly uskutečnit v tradičním formátu, proto vznikla tato nová stezka, po níž se můžete vydat v průběhu celého roku.

Na trase dlouhé zhruba 10 km je připraveno 22 zastavení spojených s koncem 2. světové války v Plzni. Start a cíl je v Plzeňském Prazdroji, trasu však lze projít v libovolném poradí.

Jednotlivá zastavení

Zastavení č. 1

Pivovar Plzeňský Prazdroj

Pivovar Plzeňský Prazdroj

Druhá světová válka vývoj obou plzeňských pivovarů i chod v nich samozřejmě zásadně poznamenala. Pivovar trpěl nedostatkem surovin, vozový park zabavila říšská vojenská správa, některé země bojkotovaly Pilsner Urquell jako německý výrobek, export tedy směřoval výhradně do Německa. Vyrábělo se slabé válečné pivo a pivovar přežíval jen proto, že zásoboval pivem dělníky ve Škodovce. Při bombardování na sklonku války byly oba pivovary těžce poškozeny, pivovar Gambrinus byl téměř zničen. Připomínkou této doby je malý, ale velmi zajímavý ochranný objekt: pozorovatelna typu Splitterschutzzelle, které se říkalo také Einmannbunker neboli bunkr pro jednoho muže. Šlo o prefabrikované betonové válce s úzkými průzory, pravděpodobně to byly dokonce první prefabrikované pevnostní stavby na světě. Obecně se stavěly hlavně v továrnách. Jako úkryt před náletem se nepoužívaly, jejich konstrukce by na to nestačila. Po skončení bombardování z nich požární hlídky sledovaly, jaké byly následky náletu, a pomáhaly lokalizovat nevybuchlé pumy.

Zastavení č. 2

Na Obcizně – místo na soutoku Mže a Radbuzy

Na Obcizně – místo na soutoku Mže a Radbuzy

Pamětní deska u soutoku řek Mže a Radbuzy připomíná den prvního svobodného rozhlasového vysílání v českém jazyce na území Plzně na sklonku války v roce 1945. Právě zde, v místě zvaném Na Obcizně, obsadili občané Plzně pod vedením Karla Šindlera, pozdějšího prvního ředitele rozhlasového studia Plzeň, po dramatickém boji německou vysílačku, jejímž úkolem bylo rušit londýnské vysílání. Po obsazení tohoto vysílače odsud 5. května 1945 ve 12.05 zazněla z éteru slavná slova: Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří. Repliku středovlnného vysílače německé Luftwaffe, který byl umístěn v roce 1945 na tomto místě, nalezneme v budově Českého rozhlasu Plzeň na náměstí Míru. Dále podél Mže dojdete až k Rooseveltovu mostu a pak Rooseveltovou ulicí na náměstí Republiky. Mimochodem ulice nese jméno amerického prezidenta, který stál v čele USA prakticky po celou válku. Zemřel nedlouho po návratu z Jaltské konference v dubnu 1945 ve vrcholném okamžiku války, kdy se zhroucení hitlerovského Německa očekávalo každou chvíli. Zajímavé je, že za komunismu tato ulice nebyla nijak přejmenována.

Zastavení č. 3

Náměstí Republiky

Náměstí Republiky

Náměstí Republiky se jmenovalo za války Hlavní náměstí. Bylo svědkem vítání Američanů po příjezdu do Plzně i posledního odporu německých vojáků z věže katedrály 6. května 1945. Jako nejvýznamnější veřejný prostor města bylo samozřejmě i místem vojenských přehlídek. Např. 20. listopadu 1945 se tu konala slavnostní vojenská přehlídka při příležitosti rozloučení se s americkou armádou za účasti Jana Masaryka, tehdejšího ministra zahraničních věcí.

Zastavení č. 4

Muzeum Patton Memorial Pilsen

Muzeum Patton Memorial Pilsen

Muzeum vzniklo za podpory města Plzně v roce 2005. Převážná část exponátů pocházela ze sbírek soukromých sběratelů a představovala návštěvníkům fakta o osvobození města americkou armádou, o nichž se v době komunismu nesmělo vůbec mluvit. V roce 2019 byla u příležitosti 75. výročí vylodění Spojenců v Normandii otevřena zcela nová expozice. Mapuje cestu Spojenců od vylodění v Normandii, přes bitvu v Ardenách až na západ Čech. Věnuje se nejen samotnému osvobození, ale také poválečnému působení amerických vojáků na našem území. Prostřednictvím autentických předmětů a vzpomínek pamětníků popisuje válečné události na západě Čech. Muzeum věnuje zvláštní péči odkazu válečných veteránů.

Zastavení č. 5

Pomník generála Pattona

Pomník generála Pattona

Pomník generála Pattona, pod jehož velením americká armáda osvobodila Plzeň, byl slavnostně odhalen 1. května 2015. O jeho podobu se zasloužil sochař Lubomír Čermák s architekty Václavem Zůnou a Tomášem Benešem, kteří vyhráli městem vypsanou architektonickou soutěž v roce 2009. V porotě zasedal i Pattonův vnuk George Patton Waters.

Dvě proti sobě stojící štíhlé stély (vysoké 9,5 metru a vážící 10 tun) vyrobené ze speciální rezavé oceli (cortenu) mají tvarem připomínat vítězný oblouk, tradiční symbol vítězství. Samotná rez na sedm centimetrů tlustých plátech připomíná pancíř tanků a zároveň upozorňuje na to, že památník vznikl až 70 let po válce. Realizace pomníku trvala asi jeden rok a byl vyroben sponzorsky Vítkovickými železárnami. Pomník generálu Pattonovi měl v Plzni stát o 10 let dříve, kdy realistickou sochu vytvořil Jaroslav Bocker. V roce 2004 byl před kulturním domem Peklo položen základní kámen, ale kvůli umělcově spolupráci s StB radnice sochu odmítla. Od 7. května 2005 stojí v nedaleké Dýšině, kde se nacházelo velitelství 22. sboru Pattonovy 3. americké armády.

Zastavení č. 6

Stolpersteine - sady Pětatřicátníků 6

Stolpersteine - sady Pětatřicátníků 6

Stolpersteine („kameny zmizelých“) jsou pamětní kameny připomínající oběti holocaustu. Tyto dlažební kostky s mosazným povrchem jsou vsazovány do chodníků před domy, kde oběti holocaustu žily před násilným sestěhováním do hromadných bytů či před deportací. Autorem projektu Stolpersteine je německý umělec Gunter Demnig (www.stolpersteine.eu). Dosud bylo osazeno více než 75 000 kusů Stolpersteine v 26 zemích takřka po celé Evropě. V roce 2008 se zapojila také Česká republika. Před domem č. 6 najdete tři Stolpersteine se jmény členů rodiny Fantovy.

Poznámka: spojení „kameny zmizelých“ je vlastně velmi volný překlad německého pojmu Stolpersteine. Ve skutečnosti má obvykle význam překážka, kámen úrazu, doslova kámen, o který se zakopává.

Zastavení č. 7

Velká synagoga

Velká synagoga

Velká synagoga, 3. největší v Evropě a 5. na světě, se za 2. světové války stala majetkem Říše. Její věže byly označeny jako vhodné k protileteckému pozorování, sloužila také jako sklad zabaveného židovského majetku a později se v ní šily uniformy pro německé vojáky. Po 2. světové válce přešla zpět do majetku Židovské obce a k bohoslužbám se využívala až do roku 1973. V roce 1992 byla prohlášena za kulturní památku a následně částečně zrekonstruována. Při rekonstrukci byla v jedné z desek Desatera, u přikázání „Nezabiješ“, ponechána kulka, která se do ní zaryla během osvobozování města v roce 1945.

Tip: Za synagogou se nalézá ne příliš známý park, nesoucí jméno plzeňského rodáka, herce Miroslava Horníčka. V něm je k vidění „mini“ památník z částí původních pylonů památníku Díky, Ameriko!, ke kterému za chvíli dojdete. Můžete i touto zadní cestou dojít do Husovy ulice, našeho dalšího zastavení.

Zastavení č. 8

Husova ulice

Husova ulice

Pomník 16. obrněné divize

Pomník tvořený pyramidovou ocelovou konstrukcí se skleněnou špičkou, který najdete před budovou České národní banky, byl odhalen v roce 2000. 16. obrněná divize armády Spojených států amerických pod vedením Johna L. Pierce byla založena v roce 1943. Její příslušníci přijeli do Plzně právě Husovou ulicí jako první američtí vojáci, a to v brzkých ranních hodinách
6. května 1945.

Dům v Husově ulici s č.p. 3

V tomto domě měla před válkou sídlo „Humanitní lože Union B’nai B’rith“, první lóže této nejstarší celosvětové židovské organizace na území dnešní České republiky. Spolek sdružoval právníky, lékaře a intelektuály, podílel se na společenském životě ve městě a podporoval jej. Při jeho rozpuštění 9. května 1939 byly v budově nalezeny zednářské symboly (stříbrný klíč
a stříbrné kladivo). V témže roce přešel dům do vlastnictví NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana), která zde zřídila krajský sekretariát. Plzeňané domu neřekli jinak než „hnědý dům“. Hned 6. května 1945, v době, kdy Plzeň vítala americké vojáky, žádá KSČ, aby byl dům očištěn od okupantů a přešel do jejího majetku. Žádosti je ještě téhož dne vyhověno a z domu se stalo sídlo krajského sekretariátu KSČ. Budova dostala novou přezdívku „Leninův dům“. Od šedesátých let ji využívaly Škodovy závody. Nyní tento nenápadný řadový dvojdům, jehož jednotliví uživatelé i stavební historie věrně odrážejí dramatické dějiny 20. století, využívá Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni jako sídlo děkanátu.

Pomník československým vojákům

Při květnových oslavách roku 2012 byl odhalen v Husově ulici pomník československým vojákům, kteří bojovali na západní frontě v letech 1940–1945. Je stylizovaný do podoby tobruckého patníku a po stranách jsou vytesána jména míst, kde Čechoslováci v pozemních jednotkách na Západě sloužili, především u Československé samostatné obrněné brigády. V horní části patníku je umístěn odlitek britské vojenské helmy, kterou Čechoslováci za druhé světové války nosili. Pomník je dílem studentů plzeňské Soukromé střední uměleckoprůmyslové školy Zámeček. V letech 1939-1945 padlo, zemřelo následkem válečných zranění, zahynulo při výkonu služby nebo se stalo obětí různých nemocí na Západě, v severní Africe a na Středním východě zhruba pět stovek příslušníků vojenských čsl. zahraničních jednotek. Tento pomník na křižovatce Husovy ulice a sadů Pětatřicátníků je ale současně i připomínkou represí vůči vojákům západního odboje ze strany komunistického režimu v letech 1948-1989, kdy byli perzekvováni, vězněni či dokonce popravováni.

Zastavení č. 9

Památník Díky, Ameriko!

Památník Díky, Ameriko!

Památník Díky, Ameriko! sestává ze dvou monumentálních, přes 6,5 metru vysokých žulových pylonů, a z kruhové bronzové desky, zasazené do země.

Krátce po válce stál na tomto místě základní kámen pro předchůdce dnešního památníku. Po roce 1948 byl ale odstraněn. K položení nového základního kamene došlo v roce 1990 při příležitosti návštěvy prezidenta Václava Havla a velvyslankyně USA Shirley Temple-Blackové na prvních oslavách osvobození Plzně americkou armádou po roce 1989. Soutěže na podobu budoucího památníku vyhlášené v roce 1993 se zúčastnilo 50 autorů, porota vybrala jako vítězný návrh Vladimíra Preclíka. Ten byl však ve veřejné diskusi odmítnut. Jeho bronzový model v třetinové velikosti je vystaven na radnici. Dnešní podoba památníků je výsledkem pracovního workshopu, který uspořádala plzeňská radnice. Dílo je oficiálně považováno za kolektivní anonymní práci.

Slavnostní odhalení se uskutečnilo 6. května 1995 při oslavách 50. výročí osvobození Plzně americkou armádou. Vzhledem k poškození pylonů musel být památník obnoven a v roce 2018 byl znovu odhalen.

Zastavení č. 10

Klatovská třída 19

Klatovská třída 19

Na začátku 20. století působil v Plzni architekt Adolf Loos. Realizoval přestavbu tzv. Brummelova domu a 13 bytových interiérů. Odborníci považují Loosovy interiéry za jedny z největších skvostů Plzně. Z hlediska současného vnímání památek moderní architektury je tento soubor cenný i v kontextu celé evropské architektury 20. století. Známý je interiér na
Klatovské 12, přímo proti památníku Díky, Ameriko!

Na Klatovské 19 se nachází další byt, Huga a Heleny Semlerových, jehož velkorysé přestavby se ujal také Adolf Loos. Roku 1941, dva roky po nucené emigraci Semlerovy rodiny do Kanady, bylo v domě zřízeno sídlo německého vojenského velitelství. Na konci války se právě tady odehrálo dramatické jednání o německé kapitulaci. Před příjezdem amerických a belgických vojáků vypukla spontánní revoluce Plzeňanů, kdy odbojáři a česká policie 5. května ráno obsadili všechny důležité objekty ve městě. Velitel německé posádky v Plzni generál Georg von Majewski se ale Čechům odmítal vzdát a nařídil svým jednotkám klást odpor a vytrvat do příjezdu amerických sil. Kapitulaci podepsal teprve odpoledne 6. května 1945 do rukou amerického podplukovníka Percyho Perkinse. Po podpisu vytáhl von Majewski ukrytou zbraň a zastřelil se před očima svého štábu i své ženy Elisabeth. Po válce dům zůstal v majetku státu a byl až do roku 2002 využíván pro potřeby vojenské správy.

Klatovská třída v proměnách doby

Klatovská třída, po níž dále jdete, patří k jedné z nejčastěji přejmenovávaných ulic města. Od roku 1879 do vzniku Československa nesla část třídy mezi sadovým okruhem a Hálkovou ulicí jméno rakouského císaře a posledního českého krále Ferdinanda I. Dobrotivého. V roce 1918 pak byla na počest účastníků zahraničního vojenského odboje za první světové války přejmenována na třídu Českých legionářů. Další změny názvu přinesl vznik protektorátu, události druhé světové války, osvobození Československa i ustavení poúnorového režimu: následovaly názvy v pořadí Klatovská třída (1940–1943), třída Reinharda Heydricha (1943–1945), v části od centra až po dnešní náměstí Míru Benešova třída (1945–1951), třída 1. máje (1951–1991) a od roku 1991 opět Klatovská třída.

Zastavení č. 11

Chodské náměstí

Chodské náměstí

Památník 2. pěší divize armády Spojených států amerických byl odhalen na Chodském náměstí v roce 1990. Na pylonu památníku naleznete znak divize. Zajímavá je historie tohoto slavného znaku. Když bojovala tato divize za 1. světové války ve Francii, velící plukovník Herringshaw vypsal soutěž na identifikační znak pro svoji jednotku. Vítězným návrhem se stala hlava indiána s čelenkou, 2. místo získala bílá pěticípá hvězda. Plukovník rozhodl, že konečnou podobou bude kombinace těchto dvou předloh. V listopadu 1918 byl oficiálně schválen znak s tzv. Gaudenským indiánem používaným na pětidolarových mincích, jelikož původní hlava indiána byla „poněkud hrubě konstruována“.

Zastavení č. 12

Památníky na náměstí Míru

Památníky na náměstí Míru

Na náměstí Míru, které si dodnes zachovalo svůj parkový charakter, naleznete hned několik pomníků. Již v roce 1946 bylo náměstí Míru vybráno pro umístění památníku obětem fašismu a válek v Plzni. K jeho realizaci ale došlo až v roce 1967 na základě předchozí soutěže. V ní zvítězil návrh travertinové plastiky „Lidé“ od sochaře Slavoje Nejdla, který představuje sevřený šik postav čelících násilí. Horizontální žulový podstavec s heslem „Čest tomu, kdo se brání, za volnost umí život dát“ navrhl architekt Hynek Gloser st. Památník v prostorovém těžišti náměstí byl v roce 2010 rekonstruován. Po zrušení borského vojenského letiště v roce 1996 sem byl přemístěn pomník věnovaný československým letcům z druhé světové války.

Další památník je věnován padlým Plzeňanům v květnovém povstání 1945. To vypuklo v časných ranních hodinách 5. května 1945. Zapojily se do něj všechny odbojové organizace z Plzně a okolí. Plzeňané i přes nedostatečné vybavení, přestože ve městě bylo 7500 mužů wehrmachtu, obsadili nejdůležitější strategické objekty: Revoluční národní výbor zabral městskou radnici, odbojáři se zmocnili hlavní pošty i nádraží, dělníci převzali moc nad Škodovými závody, policisté zajistili své stanice i německou vojenskou vysílací stanici „Na Obcizně“. Povstání ukončil příjezd amerických vojáků Třetí armády generála Pattona v ranních hodinách 6. května 1945. Díky plzeňským povstalcům a zájmu německých vojáků dostat se do amerického zajetí nedošlo v Plzni k většímu krveprolití a velká část německých vojáků vyčkala příjezdu americké armády v kasárnách.

Zastavení č. 13

Čechova 34

Čechova 34

Na počest plzeňských odbojářů byly odhaleny čtyři pamětní desky v roce 2017 – v Čechově ulici, Resslově ulici, na Klatovské třídě a v ulici Pod Záhorskem.

Rodiny, které na zmíněných adresách bydlely, pomáhaly parašutistům v operaci Anthropoid. Osudnou se jim stala akce Canonbury, která měla vyřadit provoz plzeňské Škodovky. Do Plzně kvůli ní dorazili 17. dubna 1942 Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Adolf Opálka a Josef Valčík, 23. dubna i Karel Čurda. Během pobytu se v Plzni střídali na uvedených adresách. Operace ale skončila neúspěchem. Karel Čurda se 16. června přihlásil na řídicí služebně gestapa v Praze a postupně prozradil všechny, kdo mu v době jeho ilegální činnosti pomohli. Následně byli všichni zatčeni, odsouzeni k trestu smrti a 24. října 1942 popraveni v koncentračním táboře Mauthausen.

Zastavení č. 14

Zimní stadion města Plzně

Zimní stadion města Plzně

Vracíme se směrem k zimnímu stadionu, domovskému sídlu HC Škoda Plzeň. Ne náhodou mají plzeňští hokejisté od roku 2009 ve znaku indiána – inspirací byl pro grafika Jiřího Světlíka právě znak 2. pěší divize US Army. Na Štefánikově náměstí na domě č. p. 1 je umístěna pamětní deska Obětem komunismu – památce čsl. důstojníků, popravených komunistickou zvůlí v roce 1952. Poté sejdete k řece a pokračujete podél ní necelý kilometr po naučné stezce Údolím Radbuzy. Postupně minete po levé straně areál bývalého depa dopravních podniků, nyní jednu z nejdůležitějších kulturních zón města DEPO 2015. Následně podejdete zajímavý železniční most přes Radbuzu a pak naproti jezu zvanému „U Mráčku“ najdete po levé straně jeden z nejodvážnějších stavebních počinů své doby v Plzni – Sborový dům a modlitebnu Korandova sboru. V horní části na modlitebně Korandova sboru je umístěna pamětní deska obětem války a náletu z řad Českobratrské církve evangelické se jmény členů sboru popravených či umučených za druhé světové války nebo zemřelých za květnového povstání – celkem téměř 50 jmen.

Zastavení č. 15

Mrakodrap „U Mráčku“

Mrakodrap „U Mráčku“

Necelý kilometr dlouhá Americká ulice vede od hlavního nádraží přes řeku Radbuzu k místu zvanému U Práce, kde se v místě památníku Díky, Ameriko! spojuje s Klatovskou třídou. Západní, výše položená část Americké ulice na levém břehu Radbuzy vznikla postupnou přeměnou cesty vedoucí podél předměstského opevnění na jihu historického jádra. Na území kolem východního úseku dnešní Americké se dlouho nacházely předměstské zahrady a zemědělské usedlosti. Až po zavedení železnice a se zprovozněním nádraží roku 1862 se toto území začalo měnit. Koncem 19. století byla vyprojektovaná část Americké na pravém břehu Radbuzy coby bulvár spojující areál nádraží, resp. Pražské Předměstí s městským centrem.

Pestrou historii města i státu lze dokumentovat na různých názvech, které ulice nesla: postupně byla Stodolní, Jungmannova, císaře Františka Josefa, Wilsonova, Karla IV., Stalinova, Moskevská, Ludvíka Svobody a opět Moskevská, nyní tedy Americká. Místu na Americké za vyústěním Wilsonova mostu při cestě směrem od nádraží Plzeňáci říkají U Mráčku – tento název nese i jez na Radbuze, který jsme míjeli. Proč? Dům na rohu ulic Prokopovy, Americké a Anglického nábřeží z roku 1924 byl totiž v dané době díky svým osmi podlažím nejvyšší stavbou ve městě. Odtud pak vznikl jeho název Mrakodrap – Plzeňáky něžně přejmenovaný na Mráček. Mrakodrap je od roku 1994 chráněn jako kulturní památka.

Tip: Další „Stolperstein“ naleznete opodál v ulici Goethova 10 – kámen nese jméno Max Winterstein.

Zastavení č. 16

Martinská 3

Martinská 3

Ve chvíli, kdy za války zazněly sirény informující o blížícím se náletu, ukazovaly lidem z dálky viditelné šipky na domech směr k nejbližšímu krytu. Velká barevná šipka v Martinské 3 jako jediná v Plzni zahrnuje kromě českého nápisu „K veřejnému protileteckému krytu“ i nápis v němčině „Zum öffentlichen Luftschutzraum“. Je památkově chráněná a restaurovaná z doby svého objevení při obnově fasády. I jinde na domech lze ještě při troše pozornosti najít méně nápadné šipky ke krytům, ale jejich počet se s opravami fasád stále zmenšuje.

Zastavení č. 17

Hotel Slovan

V hotelu bylo krátce po německé invazi na území tehdejšího Československa dne 15. března 1939 zřízeno německé velitelství, po osvobození zde měla sídlo americká armáda.

Hotel byl za komunismu svědkem i jedné z mnoha akcí, jejichž cílem byla manipulace s událostmi května 1945, kdy téma osvobození Američany bylo velké tabu. V květnu 1952 se tu konala výstava „Hanebná role amerických okupantů v západních Čechách“. Předkládala zaručené informace o amerických démonech v podobném duchu jako stejnojmenná kniha, která ukazovala “skutečnou” realitu. Autoři vylíčili americkou armádu jako okupační, která na našem území spáchala řadu zločinů, američtí vojáci byli vykresleni jako žvýkající barbaři zajímající se jen o násilí, ilegální obchody a pornografii.

Zastavení č. 18

Stará synagoga

Stará synagoga

Stará synagoga postavená v letech 1858-1859 sloužila plzeňským Židům až do II. světové války. Na místě sousedním, kde stávala od roku 1875 další synagoga, nazývaná pomocná, a na počátku 20. století ještě využívaná jako židovská škola, byl v roce 2002 vybudován památník obětem holocaustu na Plzeňsku. Prostor je známý pod názvem „Zahrada vzpomínek“. Pietní místo je složené z oblázků, na každém z nich je napsané jméno a datum narození jedné z obětí, které nepřežily nacistické vraždění. Z 2604 Židů deportovaných v lednu 1942 z plzeňského hlavního nádraží do Terezína se konce války dožilo pouze 204 osob.

Upozornění: V době šabatu (tj. o sobotách) není synagoga přístupná, tudíž se do Zahrady vzpomínek nelze dostat.

Zastavení č. 19

Hotel Continental

Hotel Continetal je jednou z významných budov v centru Plzně. Při náletu v prosinci 1944 byla jihovýchodní část budovy zasažena pumou, která prolétla střechou světlíkem všemi patry a explodovala ve sklepě. V krytu hotelu, který byl považován za jeden z nejbezpečnějších ve městě, zemřelo 70 lidí včetně majitele Václava Ledeckého se synem Emanuelem a tchána Arnošta Egerta.

Po osvobození Plzně americkou armádou v květnu 1945 se hotel stal dočasným velitelstvím generála Hindse ze slavné 2. pěší divize. Mezi významné hotelové hosty patřila i slavná Marlene Dietrich, o které ne každý ví, že do Plzně přijela spolu s Američany a vypomáhala jako překladatelka.

Dále se budete pomalu vracet k pivovaru Prazdroj opět podél Radbuzy, tentokrát po Anglickém nábřeží, které s dobou také měnilo názvy. Původně Anglické nábřeží se od roku 1940 jmenovalo Německé, po roce 1945 opět Anglické, od roku 1949 Charkovské a až v roce 1991 je z něj znovu Anglické nábřeží.

Zastavení č. 20

Budova policejního ředitelství známá jako „Gestapo“ - Anglické nábřeží 7

Budova policejního ředitelství známá jako „Gestapo“ - Anglické nábřeží 7

Tato budova se podle dočasného sídla německé tajné policie lidově nazývala Gestapo. Funkcionalistická budova policejního ředitelství byla postavena v roce 1934. Během náletů na sklonku druhé světové války bylo poškozeno čtvrté a páté patro domu, stejně jako jeho podkroví. Po válce byla vedle hlavního vstupu do budovy instalována pamětní deska bojovníkům proti nacismu. V letech socialismu tu byly vyšetřovny Státní bezpečnosti.

Zastavení č. 21

Budova Sokola

Budova Sokola

Významný těžký průmysl regionu Plzeňska byl bezesporu jedním z důvodů, proč byli zdejší Židé deportováni mezi prvními. Budova sokolovny se vzhledem k výhodné poloze nedaleko nádraží stala v lednu 1942 shromaždištěm židovského obyvatelstva z Plzně a okolí. Při organizaci transportů pomáhala pomocná služba Židovské náboženské obce, např. zajišťovala obstarávání potřebných věcí do transportu a balení zavazadel, ale i hlídání malých dětí. Na její pomoc byli odkázáni také osamělí, staří a nemohoucí lidé. Plzeňští Židé byli na shromaždiště do sokolovny předvoláváni postupně po hodinách. V příručním zavazadle si směli vzít jídlo na pět dní a především teplé prádlo. Sběrná služba odvážela zavazadla na shromaždiště. V určené dny je k nádraží odváděly ozbrojené oddíly německé ochranné policie/Schutzpolizei. Každý z vězňů měl na krku cedulku se jménem, písmenem označujícím transport a pořadovým číslem. Ve dnech 18., 22. a 26. ledna 1942 byly vypraveny z plzeňského nádraží celkem tři transporty – vlaky s označením R, S a T. Deportováno bylo celkem 2 604 osob.

Zastavení č. 22

Dům U Prazdroje 17

Dům U Prazdroje 17

Tabulka na domě připomíná událost z května roku 1945, kdy zde padly jedny z posledních výstřelů při osvobozování města Plzně příslušníky 16. obrněné divize americké armády. Na domě zůstává kus původní omítky jako připomínka války. I spoustu let od konce druhé světové války narazíte v Plzni na několik domů s omítkou, ve které jsou vidět díry po kulkách. Tento je jedním z nich.